Pensylvánie - stát, ze kterýho dýchá historie

Co by to bylo za cestování po Americe, kdybychom minuli Pensylvánii, stát, kde byla podepsaná Deklarace nezávislosti i Ústava?

Mimochodem, na Pensylvánii se nějakej tvůrce českýho pravopisu dost vyřádil – nejenom, že se její největší město do češtiny správně přepisuje jako Filadelfie (wtf, sorry, ale D. C. se taky česky nepíše jako Vašington), ale navíc se v českým transkriptu z názvu státu vytratilo N (PenNsylvania), který tam není proto, že čím víc písmenek, tím lepší stát, ale proto, že kolonii založil jistej William Penn.

Američani jsou obecně dost hrdý na svoji (krátkou) historii a o koloniích a založení Spojených států se děti ve škole učí hodně podrobně. Jakože určitě podrobněji než třeba my o 28. říjnu a dalších státotvornejch momentech. Takže každej ví, že ve Philadelphii (jsem rebel) je pohřbenej jeden z otců zakladatelů Benjamin Franklin (vy víte, kde leží dejme tomu Alois Rašín?), že tam před postavením Washingtonu bylo sídlo prezidenta nebo že v Síni nezávislosti zasedalo první ústavodárný shromáždění. Zároveň si Philadelphie na těchhle památkách sama dost zakládá a propaguje je, jako že to je fakt top. Stojí se na ně klidně několikahodinový fronty. Jenže když tam pak přijede Evropan, a to i když je to amerikanista, může mu to připadat docela fádní.

Liberty Bell (neolízli jsme ho) – údajně měl znít 4. července při vyhlášení nezávislosti, ale je to mýtus.

Chudák Richard Bache má míň fanoušků než jeho slavnější tchán.

Independence Hall aka Síň nezávislosti je trochu underwhelming.

Jinak je Philadelphie samozřejmě hezká, na americký poměry dost historická a tak. Daří se tam i gastroprůmyslu, hlavně sýrařství – typický jídlo je nejenom cheesecake, ale taky cheesesteak (hovězí s rozpuštěným sýrem v bagetě).

Elfreth's Alley - nejstarší kontinuálně obydlená ulice v USA.

Nejlepší cheesesteaky ve Philly.

V návaznosti na minulý pojednání o americký hromadný dopravě: vězte, že pokud jsou autobusy hambáč z mekáče, vlaky jsou biftek v Alcronu. Větší nádraží mají gaty jako na letištích, vlaky mají wifi a koberečky na záchodcích. Počet režisérů je srovnatelnej, ceny nejsou srovnatelný ani trochu. Za svoje peníze ale dostanete tichej vagon, a když si skupina opilejch turistů dovolí v něm dělat bordel, nastoupí průvodčí a tiše, jak byste to od holky jedný takový uťáplý čekali, zašeptá do vánku… THIS IS MY QUIET CAR! I DON’T CARE, FOLKS! WAS I TOO QUIET WHEN I SAID THAT?

Nádraží ve Philly má proporce vpravdě sovětský.

Návštěv u kamarádů není nikdy dost, a tak jsme se domluvili s česko-americkým párem Olgou a Craigem, že se podíváme taky k nim do Lancasteru. Dostalo se nám parádního přijetí, za což děkujem. Olga chodila na stejnou školu jako my, a tak byla návštěva taky příjemně naplněná nostalgií.

Olga a Craig se shodli, že jestli něco v jejich blízkým okolí jako ale fakt musíme vidět, tak je to historickej krytej dřevěnej most. Krytýma dřevěnýma mostama je totiž Pensylvánie proslavená, a oblast kolem Lancasteru obzvlášť. Za krytým dřevěným mostem nás vezli autem snad přes půl hodiny a my jsme si díky tomu uvědomili, že v Americe je vnímání vzdáleností a historie fakt jiný než u nás. Posuďte sami, jestli vám krytej dřevěnej most připadá jako památka hodná zajížďky.

A pokud je někdo fajnšmekr, může těch mostů projet dvacet osm, juj!

Krytý dřevěný mosty se v minulosti stavěly ne proto, aby pocestný nezmokli, ale aby zbytečně nepršelo na konstrukci a mosty tak vydržely dýl. No ale když jedete bryčkou v dešti po lancasterským okrese, tak určitě stříšku nad mostem oceníte. Kdo by dneska jezdil bryčkou po Pensylvánii, ptáte se? Odpověď je jednoduchá – amiši.

Amiši jsou křesťanská náboženská sekta (oukej, správně asi denominace, ale rozumíme si), která si zakládá na tradicích a odmítání moderních vymožeností. Nejvíc jich je v Pensylvánii, a především právě v lancasterským okresu, kterýmu se kvůli tomu říká Amish Country. Amiši mluví takovou jako pseudoněmčinou, nepoužívají elektřinu a moderní techniku a jsou dost snadno k poznání, protože se oblíkají a češou jako v osmnáctým století. Nemají ale žádný centrální vedení, takže to, co smí a nesmí, se liší u jednotlivých komunit. Jsou teda amiši, co používají třeba splachovací záchod nebo sekačku na trávu, a jsou takový, co neuznávají ani to. Kromě amišů se v týhle oblasti vyskytujou taky mennoniti, který na pohled vypadají dost podobně, ale jsou většinou míň konzervativní (třeba jezdí v autech a mají dovoleno si oblečení zapínat na knoflíky).

Parkoviště u Walmartu.

Ne že bychom se s amiši nebo mennonity osobně seznámili (ono jich asi na Couchsurfingu logicky moc nebude), ale jsou v Pensylvánii dost všudypřítomný. Žijou normálně vedle Američanů (jejich domy poznáte podle toho, že tam nevedou dráty), nakupujou ve stejných obchodech, a i když pole většinou obdělávají jen koňmo, dost úspěšně podnikají v zemědělství. Při procházce po Lancasteru si připadáte trochu jako na obřím cosplayi, protože tak čtvrtina lidí kolem vás vypadá jako pohádkový postavy.

Pohádkovej dědeček na farmářským trhu.

Pokus o vyfocení bryčky z auta při předjíždění byl úspěšnej jen částečně.

No a díky tomu, že americký vlaky mají nejen luxusní wifinu, ale i aplikaci na sledování polohy, jsme si zaznamenali tenhle krásnej paradox. Who would have guessed that in Amish Country, Intercourse is that close to Paradise?