Do Bostonu jsme hodně chtěli a pak jsme toho hodně litovali. Možná se ke konci odysey projevila cestovatelská únava. Možná nás nenadchlo počasí, který Nová Anglie podědila po svým evropským protějšku (čti: lezavo a bahno). Možná, že to město pro nás prostě jen mělo příliš velkej hype. Jako je starý, je historický, jo, ale na památníky a budovy a hřbitovy se taky nedá koukat tak dlouho. Vlastně jsme měli štěstí, že oproti některým původním plánům jsme tam strávili jen necelý čtyři dny.
Nadšený z couchsurfování v Poughkeepsie jsme s povděkem přijali nabídku ubytování od Jeffa (teda doufám - to jméno podobně jako zbytek Bostonu máme trochu v mlze, ba-dum), kterej s partou kamarádů komunitně pobýval v takovým malým kibucu. Byl to dům ve velmi hip čtvrti Sommerville, kterej si sice pronajímali, ale vybavení a zejména jídlo považovali za společný vlastnictví (měli jednu lednici na suroviny a druhou na zbytky uvařených jídel). V praxi tam podle mýho soudu byl především fakt nechutnej bordel, protože uklízeli taky všichni společně, ergo neuklízel nikdo.
Když nad tím tak přemýšlím, tak v jediným Bostonu nám naši hostitelé ani trochu nepřirostli k srdci. Měli jsme nějak málo společných témat - Jeff se například živí tím, že píše gay erotický romány. Ostatním namátkou chybělo pár předních zubů nebo jim na různých místech přebývaly chlupy, prostě nějak jsme si nepadli do oka. Nejsympatičtější z celýho domu byla kočka, a to i přes to, že byla opravdu ukecaná a tři noci jsme se kvůli ní nevyspali.
No ale z Bostonu jsme se stejně snažili vytěžit, co se dalo. Zajímavá zkušenost byl třeba výlet na Harvard, kam jsme se náhodou trefili den před začátkem semestru, takže kampus byl plnej rodičů a orientačních aktivit včetně mše pro nově nastoupivší prváky. Prošli jsme si historickou část města, všechny zastávky na tzv. stezce svobody, viděli jsme slavnou loď USS Constitution.
 |
| Bostoň - podle vzoru kuroň. |
 |
| Taky nás zaujal zásah šestnácti hasičských aut kvůli jednomu blikajícímu alarmu v pátým patře kancelářský budovy. |
Zdaleka nejlepší zážitek ale byla návštěva zednářský lóže. Tenhle nález za nás už před pár lety udělal kamarád, co šel náhodou kolem, a nám se zase shodou okolností podařilo trefit se do pondělka, kdy jsou prohlídky. Je to za nás fakt top místo, co v Bostonu navštívit, svobodní zednáři jsou vstřícní a celá návštěva probíhala ve velmi přátelským duchu.
Jakkoli je zednářství jako instituce anachronický, oproti očekávání se lóže nenachází v utajovaným temným sklepě, ale v relativně moderním domě na dohled od sídla vlády státu Massachussetts. Nicméně Jirka to stejně označil jako sedm pater divných věcí. Totiž jak Američani milujou cokoli historickýho, tak zednáři to uctívají trojnásob. V lóži si tím pádem připadáte jako v sídle nějakýho podivnýho rytířskýho řádu plným tapiserií, čalouněných trůnů a podobizen velmistrů. No posuďte sami:
 |
| Malá zasedačka. |
 |
| Větší zasedačka. |
 |
| Ještě větší zasedačka. |
 |
| Největší zasedačka. |
 |
| Meditační místnost pro nové zasvěcence. |
 |
| Morální principy se zednáři učí mj. pomocí divadla (srov. TT). |
Zednáři jsou podle svýho vyjádření bratrstvo založený na přátelství a morální integritě, který se snaží dosáhnout osvícení. Členové musí být muži a musí být věřící, ale je jedno, jakou víru mají - ani o ní, ani o politice spolu nesmí mluvit. Celkově se ten spolek snaží o nějakou míru utajení, ale kromě toho, kdo je členem a o čem spolu mluví, si už zednáři předávají jen tajný podání ruky (a to je prý k dohledání na youtube). Prohlídku s náma absolvoval i všetečnej Kanaďan, kterej se usilovně snažil o nalezení tajnejch dveří, čemuž se průvodce dost usmíval.
Američtí zednáři jsou asi o něco víc free (ba-dum-tss) než evropští - třeba zasvěcení do nejvyššího stupně mistra ve Státech trvá rok, zatímco ve Francii šest let. Prý si tovaryši ale kvůli množství dalších povinností tu závěrečnou zkoušku často odkládají až skoro na neurčito, asi jako my diplomku, ehm. Největší užitek náš pan průvodce spatřoval v příslušnosti ke komunitě roztroušený všude na světě, přičemž členové se poznávají podle špendlíku ve tvaru pomněnky. Někoho napadnou Vontové, my jsme si vzpomněli na sektu zvanou IMS, která se potkává na jednáních, konferencích a dalších papáníčkách, ehm ehm. A ještě že IMS na rozdíl od svobodných zednářů přijímá i ženy, protože jinak by se tenhle náš výlet nikdy neuskutečnil.
Žádné komentáře:
Okomentovat