New York City – město, kde nikdy nespíme

Jak si dva Češi nejlíp užijou výlet do New Yorku? No levně, samozřejmě.

(Jirka sice obecně zastává názor, že kdo by jezdil do New Yorku, když může do Západní Virginie, ale orientace ve městě, které nikdy nespí přece jenom patří k penzu všeobecných znalostí, a tak se nechal ukecat.)

Mimochodem, přijeli jsme tím obávaným Megabusem, kterej sice láká zákazníky na jízdenky za dolar, ale je to trochu klamavá reklama – je to většinou jen pár lístků na celej autobus a sazba platí jen pro first minute. Pořád je to ale hodně levný a hlavně je to oproti očekávání naprosto standardní způsob cestování, srovnatelnej třeba s autobusama Student Agency (akorát bez kafíčka a papáníčka). Ze sedadel Megabusu jsme tím pádem zakusili náš první výhled na skyline New York City. Teda to jsme si aspoň mysleli, ve skutečnosti to bylo Jersey City (prostě spousta mrakodrapů). Naše znalost New Yorku byla holt zatím jen teoretická.

Na objevování jsme měli skoro týden, tak jsme to pojali docela rozvolněně. Ve srovnání s Lancasterem, ale vlastně i se všema ostatníma předchozíma městama, na nás ale z New York City hned nepřátelsky dýchla hrozná přelidněnost a cítili jsme se dost agorafobicky. První den jsme tudíž věnovali nasávání atmosféry Central Parku a jeho nejbližšího okolí, což se bezkonkurenčně nejlíp dělá na kole. Tentokrát jsme si nepůjčovali městský kola, protože nemají dokovací stanice přímo v parku, ale normální kola v půjčovně. To vyjde pořád levněji, než si vozit zadky za 4 dolary za minutu v pedicar (rikše) – taková trochu past na turisty, ugh.

Cykloteroristi. Zrada, košíček mají jen dámský kola.

Příjemně nás zaskočila překvapivě divoká příroda.

Pamatujete si na tu zvláštní paní ze Sám doma 2?

Mimochodem, to si tak v D. C. jdeme po ulici a debatujeme nad tím, na jakej muzikál v New Yorku zajdeme, navrhuju, že Book of Mormon, že to je strašně populární, a najednou proti nám jde skupinka okravatovaných chlapíků jako vystřižených z Mormon-žurnálu. Inu, Amerika. Nakonec jsme ale šli na jakousi parodii na Shakespeara, protože to bylo laciný. Mimochodem, zdaleka nejlevnější lístky na Broadway nepořídíte v last minute budce na Times Square, ale přes internet. Ten web sice vypadal dost pochybně a vstupenky v mailu taky, ale funguje to. Počítejte ale s tím, že za 40 dolarů budete sedět na nejhorších místech úplně nejvíc nahoře – v minulosti byly určený černochům, chodí se tam většinou i po segregovaným schodišti. Počítejte taky s tím, že hledištní kultura je v Americe od tý naší dost odlišná – diváci se chytají na sebeblbější vtip, nahlas se smějou, pískají a tleskají, a oblečený jsou jako do posilky.

Třetí den byl konečně čas na dobrodružství – vyrazili jsme do Bronxu! Kdo by čekal experimentálně laděnej výlet do pochybnejch uliček, asi nás ale špatně odhaduje. Ačkoli nás totiž s Jirkou v první řadě spojuje to, že máme rádi zvířátka, v Central Parku jsme vynechali slavnou zoo, protože je mrňavá a předražená. Zoologická zahrada v Bronxu má zato každou středu vstupný za dobrovolnej příspěvek a je fakt veliká! Teda, veliká je, ale kdokoli zmlsanej pražskou zoo hned sezná, že výběhy jsou fakt maličký (chudáci zvířata jsou díky tomu aspoň dobře vidět). Skoro jediná běloška kromě nás tam byla postarší paní dobrovolničící jako průvodkyně, se kterou jsme zabředli do rozhovoru na téma chov bizonů. Kdybyste to nevěděli, bizon je bison, buffalo je buvol, kterej v Americe vůbec nežije.

Esence Bronxu - zevlící lidi hrajou šachy před supermarketem.

Naše nízkorozpočtově vítězný tažení pokračovalo v Metropolitním muzeu umění. Vstupný je taky za dobrovolnej příspěvek, ale Jirka neměl odvahu si podruhý za den na kase říct o vstup zadarmo, tak jsem to vyřešila lišácky po česku – zbufetila jsem venku ležící použitý vstupenky a sekuriťákům u vchodu jsme řekli, že jsme si z muzea jen odskočili do města na oběd. Po odchodu jsme lístky zase náležitě odložili u koše, aby je mohl zrecyklovat někdo další, protože proč ne. Uvědomili jsme si zároveň, jak velkej je rozdíl mezi newyorským a washingtonským pojetím muzeí – všechny velký a důležitý v D. C. jsou buď Smithonian a zadarmo, nebo ne-Smithonian a zadarmo, nebo aspoň za rozumnou cenu. Myslim, že jsou totiž pojímaný víc jako vzdělávací instituce, kdežto v New Yorku je to čirej byznys.

Vstupenky = nálepky.

Když už českej výlet do New Yorku, tak bychom taky měli zajít do Českýho domu, no ne? Program ale působil naprosto nudně, tak jsme vyrazili za českou kulturou trochu jinak – do Bohemia Beer Hall & Garden do Queens. Je to normální česká hospoda se zahrádkou asi jako v Riegráčích, což je ale v USA docela vzácnost (nesmí se pít na veřejnosti), takže je u místních hodně populární. Vedle nás seděla početná výprava Američanů, co pili bílý víno a labužnicky k tomu pojídali hranolky.

Je namístě zmínit, že jsme ve skutečnosti nebydleli v New Yorku, ale u známých hnedka přes řeku ve státu New Jersey. Na Manhattan odtamtud logicky dojíždí spousta lidí, tak jsme si to taky vyzkoušeli - a bylo to dobrý! Přes Hudson se dá dostat buď klaustrofobii podporujícím Lincolnovým tunelem, kde jsou kolony, nebo po Washingtonově mostě, kde...jsou kolony. Kupodivu, i když každý vozidlo musí za přejezd i podjezd zaplatit dost vysoký mýtný (asi 13 dolarů), je tam pořád fakt hodně aut. My jezdili horskou dráhou, pardon, autobusem.

Čtvrtej den jsme se konečně odhodlali vyrazit na ty hlavní turistický atrakce. Využili jsme strategický polohy na jerseyským břehu Hudsonu a vyrazili jsme vyhlídkovou lodí, slangem místních Čechoameričanů ferrynou, k Soše svobody.

Pokud se v New Yorku nejvíc těšíte na Sochu svobody, tak vězte, že si jí moc neužijete.

První zastávka je ale na Ellis Islandu, což byla po dlouhou dobu hlavní imigrační stanice pro všechny Evropany. Po emigraci tam například jedenáct měsíců zadržovali Jiřího Voskovce kvůli podezření ze sympatií ke komunismu. Tamní muzeum bylo pro nás nerdy fakt zajímavý a dal by se tam strávit celej den, ale vzhledem k tomu, jak se dneska věci mají, expozice o současný imigraci působí trochu málo sebekriticky.

Diskurz se za 112 let moc nezměnil.

Česká stopa v muzeu.

Oproti vyjížďce za Sochou svobody to ale bylo zlatý. Všude fronty, davy, nevkusný suvenýry a turisti originálně se fotící se stejným gestem, jaký dělá socha. Ugh, chceme zpátky do Západní Virginie.

Na západ slunce jsme pak vyrazili na Top of the Rock – to je jeden z těch mrakodrapů s vyhlídkou na město, ale například oproti ikonický Empire State Building má tu výhodu, že je z něj vidět i ikonická Empire State Building. I tak je tam ale dost lidí, nicméně davy jsou aspoň dobře zorganizovaný (jeden režisér na každý dva metry fronty). Na Top of the Rock mimochodem vznikla taková ta slavná fotka dělníků svačících na visící traverze.

Poslední den jsme pojali procházkově a vyrazili jsme na místa, co jsou v New Yorku podle průvodců nejvíc hip. Prošli jsme bizarní obchody v East Village (Jirka si tak tak že nepořídil leteckou uniformu z druhý světový, protože co kdyby se někdy hodila) a dost se nám líbila High Line – to je stezka, která vede na úrovni třetího patra podél dvaceti bloků na místě bývalý železnice. Bohužel ji teda už objevili turisti, ale stejně je to tam pěkný a člověk si tam připadá trošku jako v Berlíně. Nejvíc jsme si ale užili uvolněnou atmosféru ve Washington Square Parku – připojili jsme se k místním dětem a psům a vlezli jsme se osvěžit do fontány a pak se nám podařilo najít si kus místa a vyvalit se na trávě. Byla tam hlava na hlavě.(Vedle nás dva páry cvičily akrojógu, ba-dum-tsss.)

Taky se ale kolem nás začali stahovat pošuci (od hipsterů k nerozeznání). Začalo to umírněným exhibicionistou (tak jako trochu se osahával), vyvrcholilo pánem, co nejdřív předstíral hru na harmoniku a pak se 16 minut chystal napít z lahve – mezitím se průběžně zvedal a zase si sedal, natahoval si kšandy, tleskl si, poskočil si, nasadil si klobouk, řekl si YES!, nakonec se přece jenom napil, nasadil si batoh, přeskočil plůtek a odkráčel vstříc lepším zítřkům.

Takže na konec jedna poznámka navážno – ve Státech má nějakou duševní nemoc kolem 20 procent lidí, zhruba polovina se neléčí a asi 7 milionů lidí z toho nemá žádný zdravotní pojištění.

Ještě pár obligátních fotek: