Amerika je především velká. (Až skoro obézní.) Je v ní spousta věcí, co si oblíbíte, a spousta věcí, co budete trvale nesnášet. Já se třeba zamilovala do sušiček prádla. A do řidičů, co pouští chodce i na červenou. A nakonec dokonce i do klimatizace, člověk se na ní hrozně rychle stane závislej. Na druhou stranu jsem v Americe začala nesnášet vedro. A neúprosný, zato strašně pomalý otáčivý dveře. A doma jsem si pak hodně těžko zvykala na omezenej výběr jídla.
Název tohohle blogu vůbec neměl evokovat, že to někde je lepší a někde horší, tenhle druhej význam mi došel až později. Pro mě bylo zásadní, že byla Amerika hnedka lepší, když jsme ji poznávali dva. A o to asi jde hlavně, o to sdílení. Většinu poznatků z tohohle blogu bych asi sama nevyplodila - ale Jirka by se svojí bilancí psaní literárních útvarů zase nedopsal blog, že. :)
Ale je možný, že naše zkušenost je sice unikátní, ale ne moc univerzálně platná. A že by každej z vás, pěti čtenářů blogu, měl úplně jiný závěry a těm našim by se tak akorát zasmál.
Tak jeďte taky.
